Netušili,

jestli odpočívali hodinu, nebo celý den, ale když dala Jennifer rozkaz k odchodu, nikdo neprotestoval. Linda nebyla schopna určit v nekonečné jeskyni správný směr a museli se proto opět spolehnout na A - kompas. Bez orientačních bodů a kompasu by se jim mohlo snadno stát, že by bloudili v kruhu až do naprostého vyčerpání. Po dlouhé hodiny se ozývalo jen šplouchání ledové vody a jejich unavené oddechování. Sil jim rychle ubývalo

Estehasy

náhle promluvil naprosto vážně, očividně přeskočil několik nevázaných replik, ale Linda se hned nevzdávala.
"Ty? Ty s tím tvým umělým pahýlem?" snažila se dál používat hokynářský žargon, ale polykala při tom smích.
"Netušil jsem že ti tak moc vadí. A koneckonců, naposledy sis vůbec nestěžovala."
Teď už se smáli oba.
"Tedy, pokud se oba bavíme o stejném pahýlu."
Jennifer si nemohla pomoci a musela se k nim přidat.
Napůl v mrákotách a napůl v polospánku vnímala jak se vášnivě dohadují, kde a jaký si postaví dům.

Ve městě ne.

" Většinu života jsem strávil v podzemních laboratořích, kobkách, katakombách a starých hradech. Mám toho plné zuby. Představuji si pěknou usedlost v místě kde není moc lidí, kde v zimě sněží a v létě je teplo. A ty?"
Jennifer pochopila, že opakují rozhovor, který už spolu v minulosti vedli a byla jim za to vděčná. Odvádělo to její myšlenky od přízraků v hlavě a pomáhalo to bojovat s nutkáním vzít jeden z granátů a nechat ho vybuchnout přímo mezi nimi.
"Hledám chlapíka, který by to se mnou nějakou dobu táhl. Nejlépe až do smrti."
Linda použila intonaci koňského handlíře, který zkoumá možnosti zákazníka.
"A proč bych to nemohl být já?"

Bála se

nadcházejícího odpočinku a oddalovala ho, ale nakonec byli všichni tak vyčerpaní, že museli zastavit. Utábořili se ve třetím patře poměrně zachovalého lešení, po několika pokusech se Estehasymu podařilo zapálit "věčnou lampičku." Seděli v mokrém oblečení namačkání jeden na druhého a čekali. Čekali, až naberou dostatek sil, aby se dokázali dát brodit nekonečným jezerem ledové vody. Zimou nemohli usnout.
"Co budeš dělat, až se odtud dostaneme?" zeptala se Linda Estehasyho.
"Začínám být na podobné věci starý. Usadím se."
"Kde?"

Celý den

se brodili obrovským zatopeným prostorem. Pokud odtud vedly nějaké východy, musely se všechny nacházet ve stropě. Začínali věřit, že se propadli až na samotné dno Queka. Estehasy zpočátku nahlas přemýšlel, kdo a proč tyto obrovské prostory vytěžil, ale potom začal i on šetřit silami. Pořád mu jich však zbývalo mnohem více než ostatním. Občas procházeli pod celými kilometry lešení. Někdy se rozsypávalo při pouhém doteku, jindy bylo tvrdé jako z kamene. Jennifer cítila, že se jí zmocňuje stará třesavka, zdálo se jí, že se dívá cizíma očima, putuje kilometry chodeb, které nikdy neviděla a hledá. Hledá je samotné.

Celý den

se brodili obrovským zatopeným prostorem. Pokud odtud vedly nějaké východy, musely se všechny nacházet ve stropě. Začínali věřit, že se propadli až na samotné dno Queka. Estehasy zpočátku nahlas přemýšlel, kdo a proč tyto obrovské prostory vytěžil, ale potom začal i on šetřit silami. Pořád mu jich však zbývalo mnohem více než ostatním. Občas procházeli pod celými kilometry lešení. Někdy se rozsypávalo při pouhém doteku, jindy bylo tvrdé jako z kamene. Jennifer cítila, že se jí zmocňuje stará třesavka, zdálo se jí, že se dívá cizíma očima, putuje kilometry chodeb, které nikdy neviděla a hledá. Hledá je samotné.

Linda

sebou škubla a začala dávit vodu. Zvuk se obrovskou prostorou dutě rozléhal, rozvlněná hladina opaleskovala všemi odstíny zelené. Lešení zaskřípělo a zavrzalo. Jennifer pravačkou pozvedla kuš. Nosila ji na popruhu přes rameno a kupodivu ji při pádu neztratila.
"Hej ty tam, ozvi se!" zařvala, ale ozvěna její hlas rozmazala téměř do nesrozumitelnosti.
"To jsem já, Estehasy. Mám tu i Risnera"
Rex zvedl hlavu, Tex tiše zasténal.

život

To jim asi zachránilo život. Komu? Jí samotné? Rozhlédla se okolo. Asmundsen ležel na dně obličejem vzhůru. Při dopadu přerazil jakousi podpěru a nabodl se na ni. Ostrý rozeklaný hrot vyčníval z břicha a pravděpodobně mu přerazil páteř. Ledová voda zastavila krvácení, i po smrti se usmíval. Jennifer stiskla zuby a pokusila se postavit. Levou rukou se dotkal něčeho měkkého. Byla to Linda, plavala ve vodě obličejem dolů. Jennifer ji uchopila a zdvihla jí hlavu nad hladinou. Pro případ, že by ještě nebyla mrtvá. Moc tomu nevěřila. Dvojčata ležela vedle sebe v prvním patře nad hladinou, Estehasyho nemohla nikde najít.

Bodavé světlo

ji oslepovalo. Po chvíli pochopila, že se dívá do světlometu vlastní helmy. Přilba ležela těsně pod hladinou a reflektor jí svítil přímo do očí. Byla jí zima, zády se opírala o jakýsi trám. Seděla po pás ve vodě. V okolí byla voda zakalená zvířeným bahnem, které se však rychle usazovalo. V dálce se hladina leskla jako zrcadlo a v hloubce se daly rozeznat i ty nejmenší podrobnosti. Strop se ztrácel ve tmě. Všude okolo se tyčili sloupy, žebříky a plošiny starého napůl zteřelého lešení. Táhlo se až za hranice dosvitu reflektoru. Putovala pohledem vzhůru. První patro, druhé, patro, další patro. Lešení bylo vysoké, zpřerážené podlážky v jednotlivých podlažích vyznačovaly trajektorii jejího pádu.

Správná cesta

byla zasypána, Linda zvolila štolu hned vedle. Okamžik se zdálo, že se nepřátelé blíží ze všech stran. Jennifer postrkovala ostatní k rychlejšímu běhu a ohlížela se za sebe. Po pár stech metrech zákrut a prudkých klesání, bylo jasné, že i tentokrát uniknou. Vběhli do velkého podzemního dómu. Jennifer se nadechla k výkřiku, aby zvolnili tempo, zvuk jejich kroků se náhle dutě rozléhal. Než si uvědomili, že to není ozvěna, bylo pozdě. Falešná podlaha se v délce dvacet metrů prolomila a zřítila se do hluboké, nálevkovitě se zužující díry. Past, vběhli jsem přímo do pasti, blesklo Jennifer hlavou. Náraz, náraz a tma.

Zrůda

otevřela tlamu zaplněnou velkými nepravidelně rozmístěnými zuby, Estehasy se otočil a hodil do chřtánu jeden ze svých velkých granátů. Zrůda skousla, Jennifer se přikrčila, nálož explodovala, ale jaksi tlumeně, tvor ještě okamžik přešlapoval na místě a teprve potom se váhavě zhroutil.
"Mám to! Je to tahle štola! Za mnou!" zakřičela vítězoslavně Linda.
Ve stejném okamžiku se stěna vedle ní rozsypala a v troskách se objevila dvojice kamenožroutů. Prohryzali si skálou vlastní cestu.
"Utíkejme!"

Prostor

se otřásal výbuchy, spaliny trhavin dusily a nutily ke kašli, v dýmu nebylo vidět ani na krok. První střelou Jennifer minula, druhou rytíř zázračně srazil mečem, třetí ho dostala přesně do středu trupy. V tunelu se objevilo něco menšího a rychlejšího. Jennifer dokončila přebíjení, tvor - přikrčený kříženec luční kobylky a krokodýla už byl sotva pět metrů daleko. První zásah, druhý. Ani jeden ho nezastavil.
"Pozor! Prošel!" zařvala Jennifer a uskočila.
"Kamenožrout!" vykřikl Risner někde z dýmu.

Tři

"jdou přibližně správně, ale nevím, které se stočí nahoru a které dolů."
Linda byla nervózní, chodby které vybírala stále klesaly.
"Potřebuju čas, abych se mohla rozhodnout."
Pušku držela položenou v ohbí levé ruky, přistoupila k první štole a zůstala stát se zavřenýma očima.
"Musíme tu vydržet, dokud se nebude jistá," zavrčela Jennifer.
"Každý se vezme jednu chodbu, kdo bude potřebovat pomoc, křikne."
Asmundsen nespouštěl oči z temného ústí. Reflektor si seřídil na svit do dálky, úzký paprsek prořezával tmu a osvětloval vzdálenou stěnu v ohbí. V ruce držel malý granát, kterému Estehasy říkal lepivka. V chodbě se něco mihlo a blížilo se to vpřed. Asmundsen čekal, věděl, že musí cíl zasáhnout přímo. Byl to skutečně rytíř, přesná kopie předchozího. A za ním další. Asmundsen si připravil do levé ruky druhý granát. Měl ještě třetí. Už jen deset metrů. Krátký nápřah, prudký a přímočarý hod. Granát zasáhl rytíře přímo do hrudi a přilepil se k pancíři. Rytíř zvládl dva další kroky, během nichž se nálož protavila dovnitř a explodovala.

Jennifer

pomáhala Lindě pořádně stáhnout obvazem Texovi hrudník, když si uvědomila, že něco není v pořádku. Podívala se na Lindu, potom na Asmundsena, Tex s Rexem náhle stáli ve střehu. Estehasy položil dlaň na stěnu.
"Chvěje se."
"Rytíři?" zeptala se Linda.
Vibrace zesilovaly, až se změnily ve slyšitelné duněni.
Během dvacet sekund byli připraveni k útěku.
"Lindo směr hřbitov, šplháme se vzhůru a za každou cenu odsud mizíme. Já budu krýt záda, Rex s Estehasym levou, Tex a Asmundsen pravou stranu. Neztraťme se. Kdyby se Risner snažil zmizet, zabijte ho."
Jennifer si nahodila batoh na záda. Rozkaz k pochodu nikdo nepotřeboval.
Zpočátku se dunění ozývalo jen za nimi, ale po dvou hodinách získali pocit, jako by se ocitli v obklíčení a smrtící smyčka se kolem nich pozvolna stahovala. Na okamžik se zastavili v kruhové prostoře s několika ústícími chodbami.

Zajisti hlídky,

zkontrolujte munici a zařiď, aby každý dostal od Estehasyho granát." řekla a téměř spokojeně se propadla do nevědomí.

Trvalo jim několik hodin než se dokázali dát jakž takž do pořádku a připravit se na další cestu. Estehasy. prozkoumal rytířovy pozůstatky. Monstrum ve skutečnosti neexistovalo. Málem je všechny zabilo prázdné brnění poskládané z jeden a půl centimetru silných železných plátů.
"Čtvrt tuny železa," řekl Estehasy nahlas a podíval se na Risnera.
"Nedohodneme se? Nepomůžeš nám odsud?"
Čaroděj byl bledý, ale jen zavrtěl hlavou.
Estehasy to nijak nekomentoval, posadil se stranou od ostatních, rozebral jeden granát a začal vyrábět výbušné hlavice pro Lindu a Jennifer. Do každé vložil malé ocelové jádro.
"Tohle by mělo projít skrz třiceti centimetrovou kamennou zeď," okomentoval svou práci.

Rytíř

se otočil za hlasem. Z ním stála Jennifer, tvář zakrvácenou, oči kalné, opírala se o stěnu, aby vůbec udržela rovnováhu, ale kuš v její ruce se ani nezachvěla.
"Tak co, riskneš si zásah do zad, poctivou výbušnou hlavicí, žádná posraná kouzla?"
Rytíř zvedl meč šikmo před sebe, náhle ho od Jennifer dělilo sotva pět metrů.
"Vrať se do domů, kamaráde, do pekla!"
Jennifer vystřelila a přesně zasáhla prázdný otvor po rozbitém hledí. Hlavice explodovala, tlaková vlna urvala rytíři hlavu a nohy od kolen dolů, zbytek brnění zůstal neporušený. Jennifer se zatmělo před očima a zhroutila se na zem.
Na okamžik se probrala, svět kolem ní plaval, Asmundsen ji právě pokládal na provizorní lůžko.
"Na to, že tě ženské po "té stránce" nezajímají, se k nim docela máš." zachraptěla.
Zabiják se usmál a svým typickým šepotem odpověděl.
"Když mi taková holka zachrání život, co bych se o ni nepostaral."
Jennifer zavřela oči.

Tex

šťastně zasáhl, podařilo se mu promáčknout hledí, Rex nedokázal odolat drtivé ráně těžkého meče a skončil v kleče na podlaze. Rytíř se rozmáchl, aby ho dorazil, Tex se z místa odrazil a bočním kopem zasáhl rytíře do helmy. Obrněnec se zapotácel, jeho rána šla vedle, přesto však dokázal zasáhnout Texe jílcem meče a dvojče skončilo bez dechu s polámanými žebry na podlaze. Rytíř podruhé zaútočil na Rexe a vyrazil mu meč z rukou, současně na něj ze zadu skočil Estehasy, dvakrát za sebou udeřil svou umělou rukou, promáčkl helmu a prolomil hledí, o sekundu později skončil v bezvědomí na podlaze u protější zdi. Linda třikrát za sebou vystřelila a pokaždé zasáhla otevřené hledí, kulky kovově zvonily o vnitřní stěny helmy, ale rytíře to nezastavilo. Obrněnec se rozhlédl, kromě Lindy byli všichni vyřazeni z boje. Vykročil směrem k ní.
"Mám znova nabito. A poctivě. Žádný šmejd z kouzelnické dílny." ovzalo se chraplavě z chodby.

Estehasy

"Tady se mu postavíme!" zařval Estehasy.
"Rexi, Texi! Připravte se!"
Přerývaný dech přehlušilo kvílení rotujících hlavní, dvojčata se postavila přímo proti ústí chodby.
"Pal!"
Vzduch se zatměl železem, rytíř zavrávoral, už se zdálo že ho palba srazí k zemi, dokázal však nabrat rovnováhu a přikrčený postupoval vpřed proti smršti projektilů.
"Stop!" zařval Estehasy, "k ničemu to nevede!"
Odstrčil dvojčata stranou a hodil těžký granát.
Ocel narazila na ocel, granát se odrazil směrem k Estehasymu a explodoval v půli cesty Výbuch porušil strop chodby, zával srazil rytíře k zemi.
"Máme to," řekl s úlevou Estehasy, ale ještě něž větu dokončil, věděl, že to není pravda.
Půltunový balvan trůnící na kupě kamení se skutálel dolů, hromada drti a menší kamenů se rozhrnula, rytíř se postavil a pokračoval v cestě. Estehasy. hodil další granát, ten se však odrazil někam dozadu, Lindina střela sklouzla po ocelovém nárameníku. Rytíř se dostal až do sálu, Rex s Texem na něj okamžitě zaútočili meči, ale rytíř byl mnohem rychlejší, než se při jeho velikosti zdálo možné. Dokázali se jen bránit a uhýbat. Monstrum jediným krytem odrazilo jejich sfázovaný výpad a vrhlo se na Asmundsena, který se snažil zaútočit ze strany. Zabiják se rozběhl proti zdi, s pomocí setrvačnosti a gymnastické obratnosti vyběhl po kolmé stěně téměř až ke stropu, odrazil se a saltem vzad přistál rytíř na ramenou. Než ho obrněnec stačil srazit paží, vbodl jednu ze svých dýk do průzoru hledí a pokusil se skočil pryč. Dýka zůstala pohroužená až po záštitu do helmy, ale rytíř jen lehce zavrávoral. Ještě ve vzduchu trefil Asmundsena pěstí a zabiják zůstal bezvládně ležet na zemi. Rex s Texem opět zaútočili.

Dunění

zesilovalo, buď rytíř běžel velice těžkopádně, nebo vážil mnohonásobně více než člověk. Bez varování se objevil v zákrytu chodby, pancíř ve světle reflektoru zářil všemi barvami. Jennifer stiskla zuby, potlačila hryzání strachu v útrobách, zamířila na spodní okraj břišního plátu a stiskla spoušť. Tlaková vlna exploze ji odhodila o pět metrů dozadu, ocel rytířova brnění modře zazářila, další exploze jí mrštila proti stěně. Jennifer ztratila vědomí, rytíř běžel dál.

Prchali

uhelnou slojí, antracit se v záři reflektorů leskl, občas zazářila odraženým světlem křemenná žíla. Terén byl rovný, kdysi zde zřejmě byly položeny koleje pro vozíky, ale později je někdo vytrhal. Jennifer v poslední chvíli strhla Risnera doprava. Čaroděj byl naprosto vyčerpán a nevnímal už žádné pokyny.
"Dělej sakra, dělej, nebo ti nakopu prdel!"
Jennifer se snažila za běhu nabít kuši šipkou s výbušnou hlavicí a proklínala se, že tak neučinila už dříve. Konečně se jí to podařilo.
"Utíkej!" zařvala na Risnera, který už sotva klopýtal.
Nastavila zásobník do správné polohy, vybrala si dostatečně dlouhý úsek chodby, poklekla a čekala. Stará zimnice se náhle vrátila, viděla špatně a neostře.
"Tak pojď ty parchante," šeptala si sama pro sebe.

Připomíná

"obyčejného rytíře zakutého do těžkého černého brnění. Jen je o něco vyšší, možná dva a půlmetru, reaguje na myšlenky. Pokud v okolí nikdo není, upadá do letargie, ze které ho probudí až přítomnost myslících tvorů. Někdy jeho aktivace trvá poměrně dlouho. Potřebuje ještě nějaká vylepšení, ale je nejinteligentnější z našich výtvorů. Ozbrojen může být čímkoliv -"
"Řekla bych, že dává přednost velkému obojručnému meči! Utíkejme!"
Jennifer vystřelila, šipka zazvonila o černé plátování a odrazila se zpět. Se stěny se vylomila obrovská opancéřovaná postava. Na okamžik zabrumlal Rexův rotační kanón, ale neměli dost času, čepel dvoumetrového meče vyštípla v žule hluboký vrub, skála pukla, rytíř se definitivně vyprostil z krypty.
Jennifer běžela poslední a povzbuzovala ostatní k rychlejšímu běhu, za sebou slyšela dunivé kroky ocelového netvora Vzdalovali se mu, ale ze zkušenosti věděla, že tímhle tempem je dříve či později uštve. Výtvory čarodějů obvykle netrpěly nedostatkem sil. Risner ztrácel dech a propadl se až na předposlední místo.
"Doprava doprava!" nesl se zepředu Lindin hlas.

"Risnere?"

Čaroděj očividně nevěděl, jak se má k Jennifer chovat. Zdálo se, že všeobecný strach ho přešel a nyní se bojí pouze jí.
"Když už tu s námi umřeš, můžeš nám prozradit pár dalších tajemství. Samozřejmě, pokud si to umírání chceš ulehčit."
Jennifer mluvila lehkým tónem, jako kdyby vtipkovala, ale čaroděj se nesmál. Ona také ne.
"Co byste ráda věděla?"
"S čím dalším se ještě můžeme počkat? Mám na mysli bestie nebezpečnější než zombie."
"To jsou všechny. Mohu mluvit jen o výtvorech mého klanu. Většinou jsou to bytosti s tělem z hmoty, která je mnohem odolnější než lidská tkáň. Živí se kamením, jsou velmi rychlé a silné, obvykle se orientují sluchem a čichem. Potom jsou tu letci, ti jsou naopak lehoučcí, téměř etéričtí. Jakmile však oběť telepaticky zaměří, vypálí ji mozek. A asi nejnebezpečnější jsou takzvaní mrtví rytíři."
"A jak vypadá takový mrtvý rytíř?" zeptala Jennifer zvláštním tónem, pohled přitom nespouštěla ze stěny před sebou.