"Tak to je opravdu hodně pravděpodobné." ironicky ukončil neplodnou diskusi kapitán a znovu se pokusil vstát. Android mu pomohl a tak se mu to tentokrát podařilo. Pomalu se odšoural do příjemného stínu blízkého lesa, protože zdejší slunce začínalo být opravdu žhavé.
"Tvař se trochu důstojně, zapínám nahrávání. Ať můžeme komisi po návratu ukázat, že jsme tady vůbec byli." prohlásil Ray.
Mark se upravil, nasadil optimistický úsměv kosmického veterána a mávl na androida, který zbytečně neváhal a začal podávat všechny předpisové informace : " Po pravděpodobné kolizi a následné poruše motoru proběhlo nouzové přistání úspěšně. Modul je ztracen v bažině, ale stále máme spojení s naším astronefem. Při přistání nebyly zjištěny ve vzduchu žádné toxické látky. Nejbližší výspa civilizace leží asi sedm kilometrů na sever."

Když se Mark ráno probral,

nevěřil svým očím. Všude kolem něho byla spousta zeleně, drobných tvorů, hmyzu a bahna. V blízkém ležícím kusu bláta rozeznal dokonce i Raye, ale stále nemohl najít přistávací modul.
Otočil se na androida s tichou výčitkou "Taky jsi mohl při přistání dávat trochu pozor."
Ray se prudce zvedl "Přistával jsem bezchybně jako vždycky, ale selhaly kompletně všechny přistávací trysky."
"To není možné, jsou tam ještě dvě záložní. A tento druh poruchy není normálně bez vnějšího poškození možný. Celý mechanismus je umístěn pod pancéřovaným pláštěm na boku stroje." odvětil Mark a pokusil se vstát. Krutá bolest zad i všech končetin mu však okamžitě připomenula intenzivní zážitky předešlého dne.
Ray se nasupil "Já vím také, že to není možné, ale prostě se to stalo. Třeba jsme se potkali s meteoritem."

Za mihotavého sviitu hvězd

vyprostil android Marka z těsných popruhů jeho křesla a táhl ho hustým bahnem a podivnou vegetací ke břehu. Všude kolem to žbluňkalo, kuňkalo a jakoukoliv zvukovou orientaci neesmírně ztěžovala kulisa neúnavného cvrlikání bahenních obyvatel. Ray se však dokázal orientovat i v naprosté tmmě a tak prudce zrychlil, když uviděl dva podezřelé plazy, kteří se nehlučně odlepili od břehu zamířili přímo k oběma návštěvníkům. Vyšlo to jen taktak a zadýchaný Ray uložil Marka do vlhkého písku. Sám vylezl na nejbližší strom a pozorně se rozhlédl po okolní krajině. Podél pobřeží byl absolutní klid, nikde žádné lodě ani nic podobného. Ale ve vnitrozemí ostrova plápolaly desítky velikých ohňů a androidovy sennzory pomalu zalévaly jednotlivé vlny parapsychickkých proudů jakéhosi náboženského transu. Hlubší analýzou se nezabýval a spokojen se zajištěním nouzového přistání se vrátil na pobřeží ke svému příteli. Pohodlně se opřel o nejbližší plochý kámen a trpělivě vyčkával vzdálený východ slunce.

Proto alespoň zmírnil úhel sestupu a bez ohledu na pravidla o absolutním utajení zamířil křížem přes pevninu. Náhle se na horiizontu objevil mlhavý odlesk vodní hladiny. Android provedl bleskurychlý výpočet a okamžitě se rozhodl. Rozžhavený modul s hlasitým kvílením zamířil k vodní hladině, nad kterou se elegentně proháněli nic netušící ptáci, velmi podobní pozemským rackům. Ti byli vzápětí rozplašeni syčivým výbuchem, když se stroj dotkl vodní plochy. Modul se odrazil od hladiny jako žabka a pokračoval ve své zběsilé dráze. Až po několika skocích konečně vyčerpal svoji energii a s posledním žbluňknutím se zabořil hluboko do bahna dalšího z ostrůvků.

Proto alespoň zmírnil úhel sestupu a bez ohledu na pravidla o absolutním utajení zamířil křížem přes pevninu. Náhle se na horiizontu objevil mlhavý odlesk vodní hladiny. Android provedl bleskurychlý výpočet a okamžitě se rozhodl. Rozžhavený modul s hlasitým kvílením zamířil k vodní hladině, nad kterou se elegentně proháněli nic netušící ptáci, velmi podobní pozemským rackům. Ti byli vzápětí rozplašeni syčivým výbuchem, když se stroj dotkl vodní plochy. Modul se odrazil od hladiny jako žabka a pokračoval ve své zběsilé dráze. Až po několika skocích konečně vyčerpal svoji energii a s posledním žbluňknutím se zabořil hluboko do bahna dalšího z ostrůvků.

Proto alespoň zmírnil úhel sestupu a bez ohledu na pravidla o absolutním utajení zamířil křížem přes pevninu. Náhle se na horiizontu objevil mlhavý odlesk vodní hladiny. Android provedl bleskurychlý výpočet a okamžitě se rozhodl. Rozžhavený modul s hlasitým kvílením zamířil k vodní hladině, nad kterou se elegentně proháněli nic netušící ptáci, velmi podobní pozemským rackům. Ti byli vzápětí rozplašeni syčivým výbuchem, když se stroj dotkl vodní plochy. Modul se odrazil od hladiny jako žabka a pokračoval ve své zběsilé dráze. Až po několika skocích konečně vyčerpal svoji energii a s posledním žbluňknutím se zabořil hluboko do bahna dalšího z ostrůvků.

A bylo hůř.

Ray provedl další prudkou změnu směru a Markovo vědomí se roztříštilo na tisíce kousků a pokračovvalo samo někam dál v původním směru. Kapitán zůstal bezvládně ležet v anatomickém křesle a možná, že to tak bylo pro něho lepší. Dokonce i android pociťoval chvilkové motorické výpadky a to byl projektován pro extrémně náročné mise.
Za průhlednou čelní stěnou se rozprchly zbytky mraků a Rayovi se otevřel perfektní výhled na skupinku sedmi hnědozelených ostrůvků v temně modré třpytivé ploše planetárního oceánu. Na obzoru zvolna zapadalo slunce a celá plocha se pomalu nořila do temného stínu. Pohled to byl tak úchvatný, že by jej dobrý malíř vydržel sledovat mnoho desítek hodin. Android ale tolik času něměl. Nejbližší z ostrůvků se začal prudce zvětšovat a v průběhu několika sekund zabral skoro celý výhled. Ray se zoufale pokoušel brzdit silovým polem o okolní rozpálený vzduch, ale marně. Rychlost byla příliš vysoká.

Ray vykřikl :

"Marku, je zle. Neumím si to vysvětlit, ale brzdící okruhy nefungují."
"Ouhhhoooouuuu." odpověděl mu kapitán, kkterý měl v tuto chvíli dost problémů sám se sebou. Nesnesitelné přetížení jej zalisovalo do popruhů a právě teď měl pocit, že mu na plicích leží dvěstěkilové závaží. Nemohl se nadechnout, oči ho pálily a v uších mu už několik sekund podivně pískalo. Jediná myšlenka, která se mu honila hlavou, byla naděje, že takové utrpení nemůže trvat věčně. Až se vrátí s Rayem na Zemi, nechá mu prověřit některé jistící obvody, protože android chce teď zřejmě spáchat sebbevraždu. Ale proč mu to neřekl předem !

Hustá atmosféra

zaplála ohnivou stopou a keramický povrch přistávacího modulu se rozžhavil do běla. Ray provedl několik obratných manévrů, které vyrazily Markovi slzy z očí. Přetížení bylo téměř nesnesitelné, ale bezpečnost mise a její utajení bylo na prvním místě. Pravděpodobnost, že takto prudce sestupující stroj zachytí nějaký radar byla prakticky mizivá. Ale přesto tu nějaká byla.
Právě když Ray odpočítával poslední sekundy před provedením prudkého přistávacího manévru, zatřásla modulem dutá detonace, která se sice v kvílivých vibracích brzdících trysek téměř ztratila, ale přesto měla zásadní vliv na další sled událostí.
"Teď !" prohlásil Ray a energicky zabral za páku spínače plného výkonu brzdících trysek. Nestalo se však vůbec nic a střemhlavý let proti pevnině, pomalu prosvítající řídkými mraky pokračoval s děsivou neodvratností.

Zirda má v průměrru 1,2

"velikosti Země. Gravitace je taky mírně vyšší, ale alespoň budeme mít po návratu lepší kondičku." informoval Marka android." Den zde trvá 27 hodin a planeta, jestli se jí tak dá říkat, má dva malé měsíce. Složení vzduchu je podobné jako na Zemi."
"Tak to je dobře." zaradoval se kapitán "Po poslední implantaci kyslíkového přístroje mám ještě čerstvé jizvy a nerad bych si to zopakoval zbytečně brzy."
"Civilizace je zde soustředěna do dvou oblastí. Vývojově dále je velkostrovní říše, ale slibně vypadá i technická civilizace na jihu největšího kontinentu." dodal Ray.
Mark si se zájmem prohlížel pestrou planetu, která postupně zaplnila celou obrazovku. "Necháme autopilota zaparkovat astronef na oběžné dráze za menším měsícem a dolů sestoupíme jen s výsadkovým modulem. Průzkum začneme na ostrovní říši. Dolů zamiříme po nejstrmější dráze, kdyby tam byly nějaké radary, tak ať nemají zbytečné starosti se zaměřováním. Máš vše připraveno ?" obrátil se na Raye.
O chvilku později se od astronefu oddělil malý modul, který se prudce propadl do husté atmosféry planety. Na několik okamžiků zazářil jako jasný asteroid a pak beze stopy zmizel v neproniknutelné tmě odvrácené polokoule Zirdy.

V bezpečné vzdálenosti od těchto gravitačních obrů začínal planetární systém. Všechny planety zde byly pusté a zcela bez života. Pouze na šesté planetě systému, která měla dostatečnou gravitaci, se kdysi dávno zažehl termonukleární plamen. Následkem toho se tato oběžnice systému proměnila v prapodivné malé slunce, kolem kterého obíhala skupinka měsíců úctyhodných rozměrů. A jedním z těchto měsíců byla i Zirda, jediné teramorfní tělaso soustavy. Zde se vyvinul humanoidní život.

Vynoření ze subprostoru

proběhlo bez problémů. Mark s Rayem se velice rychle vzpamatovali z gravitačního šoku a zaujali svá místa u řízení. Teprve teď si mohli pořádně prohlédnout planetární systém Zirdy. Centrální hvězda se o své absolutní panství dělila s bývalou vládkyní, která se však již před dlouhou dobou gravitačně zhroutila a teď se projevovala pouze jako ledově temný bod, který odsával z velkého slunce v ohromných vírech jeho zářící hmotu. Byla to černá díra, jedno z nejnebezpečnějších a nejzáhadnějších těles vesmíru. Podle rychlosti, jakou odčerpávala masu z druhé hvězdy se dalo předpokládat, že tento relativně stabilní stav vydrží ještě několik miliard let.

" Nestraš. "

odtušil kapitán " Třeba se Johnsonovi při přistávání přehřál generátor. Uvolněný iontový svazek má pak za následek nemoc z ozáření, astronef mu vybuchl a on se dostal na oběžnou dráhu ve výsadkovém modulu. Pak by to mohla být mise jako každá jiná."
"Ty si to maluješ." houkl na něj Ray "Ani nevíš, jak bych si přál, abys měl pravdu."
Android se intenzivně přehraboval ve vzdělávacím boxu. Po chvíli vylovil podivnou drátěnou síťku, připojil k ní plastový váleček a podal vše Markovi.
"Doufám, že ses nespletl jako posledně. Víš, jaký to byl šok, když jsem se probudil a místo jednoho z galaktických nářečí jsem perfektně ovládal znakovou komunikaci kamenných struktur z Xenu." prohodil Mark a navlékl si síťku.
"Ničeho se neboj." uklidňoval ho Ray " Kazetu z Xenu už jsem vyřadil."
Mark pohodlně ulehl do křesla, zlehka stiskl drobný výčnělek na plastovém válci a vzápětí se propadl do říše vzdělávacích snů. Proto již ani nezaregistroval, jak se astronef, který již překonal pásmo Marsu, otřásl mohutným výbojem a provedl mimoprostorový skok napříč galaxií.

Ray se opřel

o řídící páku. Motory zakvílely a silné přetížení zarazilo Marka do křesla. V průběhu několika okamžiků byli na oběžné dráze.
"Ponoření do subprostoru za dvě minuty." hlásil Ray.
"Proč až tak pozdě ?" podivil se Mark.
"Podle nové vyhlášky se smí do subprostoru pronikat až za Marsem. Materializační třesk při dimenzionálním přechodu dělal nějaké problémy satelitům a na stacionární kosmické stanici před Marsem už z toho prý byli všichni radisti nahluchlí." objasňoval situaci android.
"Tak já to tedy radši zaspím. Podej mi ten neuronový induktor, ať se ve spánku naučím jazyk humanoidů na Zirdě. " požádal Mark.
Ray se na něho usmál " Jak to tak sleduji, tak si myslím, že vystačíš i se Solanštinou. A tu už umíš velice dobře ze svých dřívějších setkání s piráty."

Mark kývl

na souhlas a pohodlně se usadil do anatomického křesla. Bylo to jedno z mnoha vylepšení, kterými se astronef Merkur lišil od běžných strojů Služby. Mark jej dostal jako dar od myslících bytostí z jiné části galaxie. Tento unikát spojoval vysokou operativnost strojů S.D.P.P. s bojovou kvalitou stíhaček Galaktické policie. Největší výhodou Merkura byl ovšem jeho civilní vzhled, který vytvářel iluzi bezbranného kosmického plavidla. Toto zdání již několikrát Markovi zachránilo život a proto si svého astronefu velice cenil.
Velká obrazovka na hlavním panelu zaplála zeleně a kabinou se rozlehla dlouho očekávaná věta "Start povolen !"

Motory astronefu

tiše vířily a jejich pacovní teplota se již začínala stabilizovat. Dispečer z věže ohlásil Rayovi začátek odpočítávání. Zbývalo pouze pár posledních formalit.
"Jaký je cíl vašeho letu ?" zahlaholil přijímač a na obrazovce se objevila zvídavá dispečerova tvář.
Ray se usadil proti komunikačnímu zařízení a s klidem odpověděl : "Venusie. "
"Aha." pousmál se z obrazovky dispečer a nasadil chápavý výraz " Za dvacet sekund máte zelenou. Přeji vám příjemnou zábavu." Monitor pohasl a na obraz řídícího stanoviště z věže vystřídala rychle se měnící čísla.
Ray se obrátil na Marka. "Myslím, že Venusie jako cíl cesty je nejbezpečnější. Nikdy nemůžeš vědět, kde všude má Solan své špehy a rád bych nás udržel v anonymitě alespoň dokud to půjde."

"Za dvacet minut startujeme, směr Solan. " sdělil mu Mark a pohodlně se usadil do příjemně tvarované sedačky. V průběhu několika okamžiků se jejich transvozidlo vyhouplo nad nejvyšší budovy aglomerace, kterou vzápětí zanechalo kdesi vzadu.
Generál Khov pozoroval přes prosklenou stěnu, jak se Markův dopravní prostředek mění v nepatrnou tečku na obzoru. Po chvíli i ta zamihotala a ztratila se docela. Šéf služby si nyní upřímně přál, aby dnešní den nebyl poslední, kdy toho příšerného Stonea spatřil.

"Hmm."

zamyslel se generál a snažil se odbočit hovor jiným směrem "Do třiceti minut můžete odstartovat. Chcete zavolat taxi ?"
"Ne." ovětil Mark "před chvílí jsem se telepaticky domlouval s Rayem a právě teď by jeho transvozidlo mělo přistávat před hlavním vchodem."
"Tak hodně štěstí a držím vám palce." dodal Khov a tentokrát to myslel mimořádně upřímně.
Stone pomalu vyšel z budovy a zhluboka se nadechl. Z této mise neměl vůbec dobrý pocit. Bude si muset dávat opravdu velký pozor, aby nedopadl stejně jako smolař Johnson. Pozorně se rozhlédl a spatřil tiché transvozidlo, přistavené těsně vedle chodníku. Uvnitř seděl usmívající se Ray, který se zjevně těšil na novou misi.

"Děkuji za radu, generále" zasmál se Stone "ale nemusíte se obávat, že bych se dopustil nějakých zbytečných chyb. Budu pouze chránit svůj život a ostatní majetek služby."
Khov se naklonil přes stůl a upřeně se podíval přes mlžnou clonu Markovi do očí. "Co se týká majetku Služby, mám pro vás smutnou zprávu. Johnsonův astronef byl poslední volný provozuschopný stroj, který měla služba k dispozici. Budu vás muset poprosit, abyste použil svůj soukromý astronef Merkur. Případné výdaje vám uhradí po návratu můj finanční asistent."
"Ten vydřiduch !" pomyslel si Mark, "Nechce riskovat stroj ani peníze a jestli to takhle půjde dál, tak si budu za chvíli platit i výplatu ze svého."
Obě postavy na sebe chvíli upřeně zíraly a pak Stone prohlásil "Dobře generále, ale to je naposled, co na akcích Služby riskuji svůj soukromý majetek."
"Děkuji vám Marku." usmál se Khov "Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Už jsem myslel, že si budu muset půjčovat astronef od galaktické policie. Vždyť víte, jak těžko se s nimi jedná."
"To vím." odtušil Stone "Už několikrát mi nabídli velice dobře placené místo, ale já to zatím nepřijal."

Generál prudce zrudl:

"Marku, jsem vám vděčný, že alespoň před komisí jste použil jiná slova."
"Ale zpět k mé misi, generále." nedal se zastavit Mark "Planeta Zirda leží v těsné blízkosti Solanu. Piráty se to tam jen hemží. Předpokládám, že to, co se stalo Johnsonovi nebyla jenom jeho chyba, jako obvykle. Je docela dobře možné, že mu někdo i pomohl. Co se tam tedy vlastně stalo ?"
"To právě nikdo netuší" odvětil sklesle Khov "Johnsona našli polomrtvého ve výsadkovém modulu, když kroužil kolem Zirdy. Dle stavu zásob se dá usuzovat, že strávil na oběžné dráze asi tři měsíce. Jeho astronef zmizel a žádné nouzové hlášení jsme nezachytili. Johnson je stále ještě v bezvědomí a lékaři jsou značně skeptičtí. Jediné, co jsme u něho našli, byly paměťové krystaly z jeho androida. Vkládali jsme do nich značné naděje, ale bohužel zcela zbytečně. Někdo je prohnal tak silným magnetickým polem, že by to roztavilo i skelet této budovy. Na Johnsonovi jsme dokonce našli stopy radioaktivního ozáření a tak máme důvod předpokládat, že se na Zirdě děly příšerné věci, které vůbec nezapadají do kontextu civilizační úrovně tamních obyvatel. Proto jsem vám chtěl zcela diskrétně poradit, abyste v případě ohrožení použil všech, opakuji všech prostředků, které máte k dispozici."

Mark si mimoděk vybavil vyčáhlého snaživce, který se proslavil tím, že navázal na jedné ze svých prvních misí přátelské vztahy s domorodými pavouky, kteří mu pak přes noc naleptali androida do té míry, že nebyl schopen zavolat ani přistávací modul. Johnsona po půl roce zachránil právě aspirant Standman. Ten ještě dlouho po návratu vyprávěl, jak hledal po celé planetě tu nejhorší pavučinu a v ní pak objevil zapleteného Johnsona, jak si hraje na pavouka a čeká na svou kořist. Podle vyprávění se dalo soudit, že to nebylo nijak příjemné. Ale Johnson byl velice přizpůsobivý a od té doby se mu ve Službě přezdívalo Pavouk.
"Bohužel Johnson měl na své misi zřejmě určité problémy," pokračoval dále Khov " a proto se výsledky této mise rapidně blíží nule. Nyní jste na ředě vy, Stone a očekává se, že opravíte vaší skupině její pošramocenou pověst z minulé mise. Po pravdě řečeno, stále ještě mi není jasné, proč jste ty barbary vedl do sebevražedného boje proti civilizované sektě v horách."
"To už jsem jednou vysvětloval." odrazil útok Stone "Strážci sekty mi byli prostě nesympatičtí. A Ray měl nabitý generátor a chtěl si zastřílet."

"Jak už jsem říkal,"

pokračoval generál komisním hlasem "je nutné abyste znal určitá fakta."
Mark se pohodlně usadil v křesle a se zaujetím pozoroval, jak se Khov pomalu utápí v mlžné cloně ze svého čerstvě zapáleného doutníku. Po chvíli začal mít pociit, že zůstal v místnosti sám a za generála mluví nějaký monotónní automat na jeho stole. Iluze byla dokonalá. Mark si v houstnoucím dýmu neviděl ani na špičky svých bot.
Khov však přemýšlel tak intenzivně, že si ani neuvědomil, jak rychle se vzduch kolem něho zamlžuje. Kdyby jej teď viděl někdo z podřízených, kteří mu tento doutník z obchodu se žertovnými předměty přibalili mezi jeho kuřácké náčiní, určitě by zajásal.
"Při poslední misi na Zirdě se nám vyskytly určité těžkosti." rozvláčně pokračoval ve výkladu generál "Jednalo se ostandartní misi, která byla součástí dlouhodobého sledování tamnější humanoidní civilizace, jejíž úroveň se podle posledních údajů pohybovala kdesi na hranici našeho středověku. Přestože toto obdobbí je součástí vaší specializace, zůčastnil se mise poručík Johnson."

Mark se pousmál "Dobře, ale stále mi není jasné, o co vlastně jde. Stalo se snad něco vaší ženě ? Jestli ano, tak s tím nemám nic společného. Já i Ray jsme byli minulé dva dny u Elsy Svensonové na druhé straně Zeměkoule."
"Ale ne. "odvětil generál "Jedná se o přísně tajné záležitosti Služby."
Mark se zatvářil ustaraně "A myslíte, že to skutečně musím vědět ? Víte, já bych se chtěl dožít alespoň důchodu a každé podobné tajemství mi tuto vizi oddaluje. "
" Milý Stone, ničeho se nemusíte bát. Teď nás skutečně nikdo neuslyší." hájil se generál.
Peggy v sousední místnosti právě ztlumila odposlech a nasadila si sluchátka. Uvědomila si, že musí příště Khova upozornit, aby při podobných příležitostech nezapoměl vypnout interkom.

Nahoře u výtahové šachty už na něho čekal generál. "Marku, starý brachu, to jsem rád, že vás zase vidím." zahlaholil ještě ve dveřích."Pojďte dál. "
Peggy, trůnící za baterií počítačových obrazovek se právě probudila a kývla Stoneovi na pozdrav.
Generál zavedl Marka do své pracovny a velice pečlivě zavřel dveře. Pak pomalu přistoupil k velké skříni uprostřed místnosti a zapnul ventilátor, který se začal velmi zvolna roztáčet.
"Právě jsem vyřadil všechny odposlechy z místnosti." poznamenal Khov "Tahle skříň vytváří nesmírně intenzivní kolísavé elektromagnetické pole. Chci, abyste věděl, že tento hovor je skutečně jen mezi námi dvěma."

Tento aspirant Služby byl při svém příchodu do budovy ovoidem z nepochopitelných důvodů zadržen a jeho doklady se v průběhu několika dlouhých sekund proměnily v hromádku drobně řezaných proužků plastexu, kterou mu ovoid úslužně vrátil. Překvapený Oliver se nestačil ani divit, když se u stropu přijímací haly rozhoukala až příliš hlasitá siréna a ze všech dveří začali překotně vybíhat příslušníci pořádkových jednotek. Později se mu sice dostalo omluvy a vysvětlení, že v centrální databázi jakousi podivnou shodou okolností figurovalo jeho jméno pod kolonkou nebezpečných uprchlíků z lágru vyděděnců, ale to již nemohlo napravit Oliverův záporný postoj k identifikačním robotům.
Markovi se naštěstí nic takového nestalo a ovoid mu doklad v bez problémů vrátil. "Všechno je v pořádku, kapitáne Stone." zaskřehotalo to někde v hlubinách robotových útrob "Kancelář generála Khova se nachází v nejvyšším poschodí. Výtahy jsou na konci chodby vlevo."
"Taky by té bedně šrotu mohlo jednou dojít, že už tu nejsem poprvé." zahučel Mark a vydal se k výtahům.

Neuplynula více než hodina a kapitán Mark Stone vstoupil do moderní výškové budovy z oceli a plastexu, kde již několik let sídlila Služba pro dohled nad primitivními planetami. Z jedné z mnoha kapes své kombinézy vylovil svoji identifikační kartu a navyklým pohybem ji zastrčil do příslušné štěrbiny kontrolního robota. Následovalo několik sekund napětí, než tento metr a půl vysoký ovoid ukončil ověření Stoneovy totožnosti. Ten si mezitím vzpomenul na politováníhodný incident, který se při podobné příležitosti přihodil jeho kolegovi Oliveru Standmanovi.

Ray již neváhal

ani okamžik a snažil se mířit co nejpřesněji. Z ukazováku mu pravidelně tryskal tenký laserový paprsek a záblesky na dvoře postupně pohasínaly. V okamžiku, kdy zhasl poslední generátor, ukončil Mark svůj šílený tanec, zhluboka se nadechl a tupým úderem přes komunikátor potvrdil příjem.
Z krabičky zakrákoral nepříjemný hlas: "Kapitán Stone ? Co je s vámi ?"
"Ahoj Peggy, trefila ses trochu nevhod." odpověděl Mark "právě jsem si vychutnával zaslouženou dovolenou."
"Musím vás bohužel upozornit, že vaše dovolená právě skončila." sdělila mu Peggy "Do hodiny se máte i s Rayem hlásit u generála Khova."
"Tak to budou zase příplatky." zaradoval se Mark, "Už se těším, až budu v bezpečí na palubě svého astronefu."
"Dočkáte se velmi brzy. " odpověděla Peggy a hovor utichl.
Mark posbíral nářadí, které se mu před chvílí povedlo rozmetat po dvoře, rozloučil se s Elzou a už seděl i s Rayem v transvozidle za domkem. Zamával Else na rozloučenou a odstartoval.
Stroj se pomalu odlepil od země, postupně nabíral rychlost a po chvíli se již zběsile řítil těsně nad vodní hladinou vstříc zapadajícímu slunci. Mark přenechal řízení Rayovi a začal se zaobírat myšlenkou, co by po něm asi tak mohl generál Khov chtít. Kdyby to býval věděl, ani by se tolik netěšil a možná, že by si stihl sehnat i neschopenku.

Ray v návalu zděšení na Marka hlasitě zavolal: "Vydrž, běžím vypnout proud !!", čímž si vykoledoval přímý zásah do ocelového rámu pohyblivé konstrukce, zpoza které vykukoval. Dveře zamrzly v napůl pootevřené poloze a naděje, že by jimi mohl proběhnout plně rozeběhnutý Mark se rapidně blížila k nule. Android prudce vyrazil do schodů a zastavil se až ve čtvrtém patře u skříňky s ovládáním energetického zdroje. Jeho temné tušení se rázem proměnilo v holou skutečnost. Zámek jističe byl na osmimístný kód a ten znal zřejmě stejně jenom správce. Vyklonil se z okna a spatřil desítky laserových zaměřovačů po obou stranách betonového plácku, na kterém chvatně poskakoval Mark s pípajícím přístrojem na ruce.
Ray se vyklonil z okna co to šlo a zamířil ukazováčkem pravé ruky na nejbližší zaměřovač. Z prstu mu vytryskl tenký laserový paprsek, který se však zachytil na vnitřní straně neviditelné bubliny silového pole, které obklopovalo každé okno budovy. Nyní bylo Rayovi jasné, jakým zázrakem Elsa přežila přímý zásah. Teď ale musí silovou stěnu prorazit a co nejrychleji zachránit Markovi život. Dal do výstřelu maximální energii, kterou měl k dispozici a s hrůzou pozoroval, jak se mu pravý ukazováček začíná tavit. Ještě pár sekund. Musí to vydržet. Energetický zdroj budovy přece nemůže být neomezený. Pak, stejně náhle jako se objevila, energetická bublina praskla. Ze skříňky s jističi se ozvalo tiché lupnutí.

Když se Mark unavil, Elsa seběhla ze schodů a přiložila prst na detektor zámku. Těžké pancéřové dveře se s jemným šelestem začaly velmi pomalu otevírat. Ray se protáhl rozšiřující se škvírou dovnitř a Mark se hrnul těsně za ním.
Náhle se Rayův obličej zkřivil zděšením a Markovi proběhlo přes neurony děsivé varování. "Marku, pozor ! Právě jsem zachytil satelitní vysílání pro tvůj komunikátor. Do dvou sekund začne pípat. Rychle se ho zbav!"
Markův obličej se protáhl údivem :"Cože ??"
Na vysvětlování však už nebyl čas. Černá krabička na Markově zápěstí zacvrlikala vlastním životem a Mark si uvvědomil, že jestliže se bude chtít protáhnout skrz dveře, uvnitř už bude jenom jako popálená postava bez levé ruky a bez komunikátoru. Nemůže riskovat, že laserové záblesky určené jemu, poraní Elsu nebo Raye. Okamžitě se rozhodl a ve chvíli, kdy se z komunikátoru začalo drát protivné pípání, už velice svižně poskakoval po dvoře.
Generátory laserového zdroje táhle zavily a vzduch kolem Marka se rozžhavil energetickými výboji.